Souostroví Elafiti – zapomenutý kousek ráje
Jako němí strážci v neobvyklé formaci vystupují z moře západně od Dubrovníku Elafiti – často přezdívané jako Jelení ostrovy. Turisty lákají především nádhernou exotickou vegetací, kterou sem navozili námořníci ze svých cest po světě, a nádhernými písčitými plážemi. Ne náhodou se zde v dřívějších dobách nacházely letní rezidence dubrovnické aristokracie.
Souostroví dělí od pevniny Koločepský průliv a od Dubrovníku Velká úžina (Velika vrata). Tvoří ho sedm menších ostrovů a několik malých ostrůvků a útesů. Patří k nim Lopud, Šipan, Koločep, které jsou obydleny, dále Jakljan, malé ostrůvky Ruda, Daksa a miniaturní Crkvine, Olipa, Tajan a Sveti Andrija.
Někdy se mezi ně počítá i Lokrum, neboť geograficky pod Elafitské ostrovy skutečně spadá. Ale vzhledem k tomu, že je vzdálen pouhých 700 metrů od Dubrovníku, se považuje za součást tohoto města.
Souostroví je spojeno trajektovou linkou mezi Dubrovníkem a ostrovem Šipan – na další ostrovy už auta nesmí. Dostanete se ale na ně snadno - lodní linkou Dubrovník - Koločep - Lopud - Šipan.
O Jelení ostrovy byl velký zájem
Jako první osídlily tuto oblast ilyrské kmeny, konkrétně Dalmati, a to už ve starověku. Od poloviny 3. století př. n. l. se sem začali probíjet Římani, až si celou oblast na přelomu letopočtu skutečně podmanili a vytvořili z ní provincií Ilýrie. V roce 69 se z ní stala Dalmácie, zasahovala však ještě dál než dnes – obsahovala totiž také Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu a části Srbska a Albánie.
V té době souostroví získalo své jméno – a to podle jelenů (elaphos), kteří zde v dávný dobách žili. První písemná zmínka o tomto názvu pochází z 1. století n. l.
Když došlo k rozpadu římské říše, byla celá Dalmácie připojena k západořímské říši, v letech 535 až 537 k Byzanci.
V 6. a 7. století sem začali pronikat Slované a od roku 874 byla Dalmácie nezávislým knížectvím. V roce 986 se ale personální unií spojilo s Chorvatským královstvím, následně v roce 1102 také s Uhrami. Až do roku 1797 byla Dalmácie částí Benátské republiky.
Habsburkové se svého vlivu museli vzdát
Následně ji převzali Habsburkové. Po porážce v bitvě u Slavkova si ji sice přivlastnil Napoleon a připojil ji k Itálii a následně k Francii, po Vídeňském kongresu ale Dalmácie znovu získali Habsburkové. Tehdy byla založena autonomní korunní země Království Dalmácie.
Habsburkové přišli o svůj vliv v této oblasti po 1. světové válce, kdy se Dalmácie stala členem Království SHS. Za 2. světové války ji obsadila Itálie, která se považovala za nástupce Benátské republiky. Po uzavření míru oblast připadla obnovené Jugoslávii.
Jenže tím to neskončilo. Po rozpadu Jugoslávie v roce 1991 Chorvatsko vyhlásilo nezávislost, ale místní Srbové to tak rozhodně nechtěli nechat. O Dalmácii se strhly tvrdé boje a Srbové velkou část území obsadili. Stala se tak součástí tzv. Republiky Srbská Krajina. Boje ukončily až dvě vojenské operace s názvem Blesk a Bouře, během kterých došlo k vyhnání desetitisíců Srbů. Poté byla celá Dalmácie připojena k samostatnému Chorvatsku.