poznejte
Největší a zároveň nejdelší pohoří dinárského systému, které láká turisty, fotografy i horolezce na svou výjimečnou přírodu i úžasné výhledy. To vše je Velebit, přímořské vápencové pohoří na severu Chorvatska. Nachází se mezi Jaderským mořem, Lickou krasovou plošinou, sedlem Vratnik a kaňonem řeky Zrmanja. Měří úctyhodných 145 kilometrů a rozkládá se na 2247 kilometrech čtverečních. Tím spadá mezi nejmohutnější pohoří celého Chorvatska.
Mezi nejvýznamnější vrcholy Velebitu patří Vaganski vrh, Babin vrh, Sveti Brdo, Malovan, Mali Rajinac, Zavižan, Bojin kuk a Segestin.
CO DĚLAT A VIDĚT?
Po celém pohoří vede více než 100 kilometrů dlouhá trasa s názvem Velebitski paninarski put se šestnácti kontrolními body. Ve Velebitu se nachází deset horských chat. Nejznámějším terénem jsou výjimečné kaňony Velika a Mala Paklenica se svým mimořádným přírodním bohatstvím.
Příroda je ostatně v celém Velebitu nezvykle bohatá. Rostou zde středoevropské i středozemní rostliny, řady z nich jsou rostliny endemické – nenaleznete je tedy nikde jinde. Patří mezi ně především Degenica velebitica, velebitská degenie, jež roste na vrchu Plan. Setkáte se zde i se šalvějí a dalšími omamně vonícími bylinami, dále protěží i rododendrony. Celkem zde botanikové napočítali 2700 rostlinných druhů. Také zde nalezneme českou stopu – se systematickým poznáváním rostlinstva na Velebitu významně pomohl i český botanik dr. Velenovský, jenž vytvořil rozsáhlé dílo Flora Velebtica.
Rovněž celá řada místních zvířat je endemická – především brouci a motýly. Motýlů je zde ostatně ohromné množství druhů, i proto se Velebitu přezdívá Pohoří motýlů. Žijí zde však i medvědi a jedovatí hadi.
Nejcennější části pohoří Velebit (Štirovača a Paklenica) byly už v roce 1928 vyhlášeny národním parkem. Formálně se však jednalo o dočasné řešení, které se muselo každý rok obnovovat. Jenže k tomu nedocházelo. I ochrana v parku byla jen částečná. V roce 1949 proto vznikl národní park v jižní části pohoří Paklenica, následně byla Štirovača prohlášena lesní rezervací. Organizace UNESCO pak v roce 1978 zařadila Velebit do mezinárodní sítě biosférických rezervací. Severní část Velebitu ale byla národním parkem vyhlášena až na přelomu let 2000 a 2001. Jedná se tak o nejmladší národní park v Chorvatsku.
Mezitím se však ještě na vzhledu Velebitu podepsala chorvatsko-srbská válka. Právě na severu vznikla tzv. Republika Srbská Krajina, kterou Chorvaté v létě 1995 dobyli zpět. Následky války jsou však ve Velebitu dodnes patrné, nacházejí se zde hroby a vojenské objekty, přes severní svahy se vůbec nedoporučuje scházet do údolí – Chorvaté totiž tuto část podminovali, aby se Srbové nedostali k moři. Od té chvíle je Velebit pro Chorvaty symbolem svobody.
V současné době se Národní park Severní Velebit se rozkládá na 109 kilometrech čtverečních, táhne od sedla Vratnik po sedlo Veliki Alan. Nachází se zde nádherné krasové skály Hajdučki kukovi a Rožanski kukovi a jeskyně Lukina jama. Se svou hloubkou 1392 metrů je osmou nejhlubší jeskyní na celém světě. Zajímavostí je, že tato jeskyně byla objevena až v roce 1994, což jen svědčí o neprostupnosti a nepřístupnosti této oblasti.
Nedaleko turistické chaty Zavižan můžete navštívit i Velebitskou botanickou zahradu, kde naleznete veškerou flóru této oblasti. Skrz Rožanské skály, které tvoří jedinečný divoký skalní labyrint, vede nádherná turistická trasa, jež je považována za nejkrásnější pěší stezku v Chorvatsku. Pojmenována byla Premužićova stezka, a to na počest svého stavitele Ante Premužiće. Naskytne se vám z ní dech beroucí výhled na moře a také vyhlášené Kvarnerské ostrovy. Výhodou je, že se po této stezce snadno a bezpečně dostanou i lidé, kteří neoplývají velkou fyzickou kondicí.
Trasa je dlouhá 50 kilometrů a je neustále udržována. Začíná u zmíněné chaty na Zavižanu na vrchu Vučjak. Pokud sem zamíříte autem, stavte se cestou v Krasnu – místní klášter proslul likérem travarica, původně nápojem pro zdejší mnichy.