poznejte
Klid, šumění moře a zpěv mořských racků. Že je to idylka, která se už v dnešní době nevyskytuje? Ale kdeže. Stačí vyrazit na malebný ostrov Čiovo a o poklidnou dovolenou plnou relaxace, krásného koupání, výborného místního jídla i pití budete mít postaráno.
Ostrov Čiovo se nachází ve střední Dalmácii a s městem Trogir je spojený pohyblivým mostem. Sousedí s ostrovy Brač a Šolta. Je dlouhý přes 15 kilometrů a je poměrně úzký - ve své nejširší části dosahuje maximální šířky 4 kilometrů.
Na ostrově se nachází část města Trogir, jenž se skládá ze tří oblastí, kdy jedna je na pevnině, druhá na severu ostrova Čiovo a třetí na malém ostrůvku mezi pevninou a hlavním ostrovem. Kromě toho zde najdete i obce Čiovo, Žedno, Okrug Gornji a Okrug Donji, Arbanija a osady Slatine a Prizidnica.
Prvními známými obyvateli Dalmácie byli Dalmati, což byl kmen Ilyrů. Z této doby také pochází původní název ostrova Čiovo – Bug. Dnešní pojmenování bylo odvozeno od latinského názvu východního mysu na ostrově - Caput Jovis.
V polovině 3. století př. n. l. sem začali pronikat Římané, kteří si území podrobili na přelomu letopočtu a založili zde provincii Ilýrie. Ta tehdy zahrnovala i Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu a část Srbska i Albánie. V období mezi lety 535 až 537 patřila oblast Byzanci.
V 6. a 7. století se na území střední Dalmácie začaly objevovat první slovanské kmeny Chorvatů a v letech 874 až 900 zde existovalo nezávislé knížectví. To se v roce 986 personální unií spojilo s Chorvatským královstvím, v roce 1102 také s Uhrami.
Ve středověku bylo na ostrově postaveno poměrně velké množství vesnic, osad a pousteven. Zajímavé je, že zde vznikaly i takzvané leproserie, což byly záchytné stanice pro lidi trpící leprou.
Díky míru z Campo Formio následně Dalmácii získali Habsburkové – ne však na dlouho. Když utrpěli porážku v bitvě u Slavkova, získal toto území Napoleon. Tím se Dalmácie stala součástí Italského království a později Francie.
Vše změnil až Vídeňský kongres, který toto území navrátil Rakousku. V této době zde vznikla autonomní korunní země Království Dalmácie.
Po 1. světové válce se Dalmácie zbavila nadvlády Habsburků a stala součástí Království SHS. V této době se zde začala budovat první přímořská letoviska. Během 2. světové války část dalmatského pobřeží obsadila Itálie, po uzavření míru se ale Dalmácie včlenila do obnovené Jugoslávie, kde zůstala až do jejího zániku.
Jenže ani po rozpadu Jugoslávie to obyvatelé Dalmácie neměli jednoduché – o toto území se totiž rozhořely ostré boje mezi Chorvaty a místními Srby. Ti rozsáhlou oblast obsadili a připojili ji k Republice Srbská Krajina, která měla být na Chorvatsku zcela nezávislá. Boje o Dalmácii skončily až v létě roku 1995, a to díky dvěma vojenským operacím přezdívaným jako Blesk a Bouře. Tehdy byly vyhnány desetitisíce Srbů a Dalmácie se opět stala součástí samostatného Chorvatska.
CO DĚLAT A VIDĚT?
Na ostrově Čiovo se zachovala celá řada středověkých staveb. V Čiovu se můžete prohlédnout předrománský mariánský kostel Gospa kraj mora, v obci Žedno pak stojí za vidění středověký kostelík sv. Maura (Sveti Mavro).
Navštívit můžete také františkánský klášter sv. Antonína (Sveti Ante na Dridu), kde se nacházejí některá významná umělecká díla – mezi nimi i socha od Ivana Duknoviće. Farní kostel ve Slatině se pak může pyšnit byzantskou ikonou a gotickým obrazem s názvem Ukřižování.
Mezi velmi významné památky patří také mariánský kostelík Gospa od Prizidnice, který naleznete na skalách na východní části ostrova přímo u rozvalin starodávné poustevny. Kromě toho byste si neměli nechat ujít ani návštěvu gotického dominikánského kláštera sv. Kříže (Sveti Križ) v obci Arbanija. Vyhlášený je především díky své krásné křížové chodbě.
Ve vesnice Žedno stojí kostel sv. Mavra v poli, kde se shromažďovali poustevníci, a kostel Ivana Trogirského.
Nebo si udělejte výlet na ostrůvek Sveta Fumija. Zde se totiž nacházejí pozůstatky raně křesťanského kostelíka sv. Eufemie (Sveta Fumija) a hospodářských budov kláštera benediktinů. Podle odhadů některých historiků tento ostrůvek obýval uhersko-chorvatský král Béla IV., když utíkal před Tatary.
Při toulkách po ostrově byste rozhodně neměli ošidit svůj žaludek. Nabídka je zde totiž opravdu pestrá. V restauracích se zpracovávají místní plodiny, jako jsou olivy, citrony a fíky, ochutnat ale můžete i výborné ryby a mořské plody, které uloví domácí rybáři. Tradiční rybářskou vesničkou je Slatine ležící na jižním břehu ostrova.
Sportovní nabídka je rozšířena především přímo na plážích. Největší je přitom na pláži Saldun, kde si můžete užít spoustu vodních sportů. Pokud si chcete vyzkoušet sportovní rybolov, nejlepší podmínky pro něj naleznete na jihozápadním pobřeží Čiova.
Jestliže vás láká spíše turistika, vydejte se na nejvyšší vrch ostrova Rudine, který je vysoký 218 metrů. Naskytne se vám odsud nádherný výhled na ostrov i jeho bohatou středomořskou vegetaci, z níž je nejrozšířenější makchie, ale také borové lesy a cypřišové háje, olivovníky, fíkovníky a vinná réva. Pro pěší túry je velmi vhodný i střed ostrova, který je porostlý hustým lesem.
Nejširší výběr sportovních a volnočasových aktivit nabízí letovisko Okrug Gornji, kde se nachází celá řada tenisových kurtů, školy potápění i jachtařský přístav, v němž si snadno můžete pronajmout jachtu.
PLÁŽE A KOUPÁNÍ
Hlavní koupaliště naleznete v zálivu na západním pobřeží Saldun v obci Okrug Gornji. Rozhodně se zde nebudete nudit, nacházejí se zde totiž báječné plážové bary a nabídka sportovních možností i zábavy je tu velmi široká.
Krásná a právem hojně navštěvovaná je také Bílá pláž (Bijela plaža), kterou naleznete v zátoce Movarštica v obci Okrug Gornji. Hezké koupání nabízejí i pláže v obci Donji Okrug, nevýhodou ale je, že místní pláže jsou natolik oblíbené, že se zde v posledních letech začíná objevovat čím dál hustší zástavba novými obytnými a víkendovými domky.
Velmi příjemné koupání si můžete užít také v zátoce Supetarska a u osady Slatine. Pokud chcete zažít tu pravou romantiku v malebných zátokách, vydejte se na ostrůvky Galerija, Sveta Fumija či Kraljevac, které naleznete u jihozápadního pobřeží ostrova Čiovo. Litovat rozhodně nebudete.